Podle Linda lze morální kompetence úspěšně empiricky testovat. Morální kompetencí přitom rozumí schopnost řešit problémy a konflikty na základě vnitřních morálních principů, a to prostřednictvím uvažování a diskuse oproti agresivní a klamavé argumentace (Lind,
2016). Vlastní test umožňuje měření interních, strukturálních dispozic lidského chování objektivním způsobem na základě manifestace lidského jednání navenek. Test morální kompetence je navržen jako Experimentální dotazník (Experimental Questionnaire) a navazuje na ideje rozpracované již u dřívějších autorů (Piaget 1965, Kohlberg 1979). Využívá hypotetických dilematických situací a hypotetického posuzování rozhodování aktérů. Tyto situace musí být skutečně obtížně morálně řešitelné, aby mohly být použitelné pro MCT. V MCT jsou účastníkům převyprávěny dva dilematické příběhy, při nichž protagonisté činí morální rozhodnutí. Účastníci testu hodnotí jejich jednání na šestibodové stupnici od správného (+3) po špatné (-3). Následně jsou jim předloženy argumenty pro a proti, které jsou opět hodnoceny, tentokrát na škále (+4, úplný souhlas) až (-4 úplný nesouhlas). Hodnocení spočívá v tom, zda aktéři zaškrtávají plusově pouze argumenty jim blízké nebo naopak považují za rozumné i argumenty, které jsou s jejich v protikladu. Celkové skóre je pak vázáno na výstup počítající tzv. C skóre, představující výpočet schopnosti diskutovat o složitých morálních problémech na místo jednání spočívajícího v obstrukcích (Lind, 2016). C skóre nabývá hodnot od 0 po 100, přičemž 0 je nulová morální kompetence, naopak 100 je maximální. Test je činěn před a po užití některé z výukových metod etického rozhodování.
