Poslední rovinou pro odvození bioetických principů je rovina osobního vztahu mezi mnou a tím druhým, rovina rozpracovaná zejména kontinentální filosofií zaměřenou na fenomenologicko-hermeneutickou tradici. Odráží se v ní hermeneutická etika. Také se zaměřuje na rovinu péče o druhého, která je v bioetice silně reprezentovaná tzv. „etikou péče“ (ethics of care). Z této roviny lze vyvodit princip důvěry či důvěrnosti, princip, který odráží blízkou vzájemnost mezi osobami. Z něho lze dovodit obecné povinnosti druhého řádu, jako povinnost věrnosti (fidelity), zahrnující povinnosti plnění závazků a vděčnosti (gratitude). Z těchto principů lze dovodit další důležité obecné povinnosti jako je pravdomluvnost, povinná mlčenlivost lékaře, plnění závazků a slibů, ale i tzv. ochrana vulnerabilních osob.
