Informovaný souhlas je jedním ze základních právních i etických institutů upravující vztah lékaře a pacienta. Jakýkoliv medicínský výkon prováděný na pacientovi, který není omezen ve svéprávnosti a je způsobilý k právnímu jednání, je možné provést pouze za podmínky, že k němu dotčená osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas. Souhlasem se přitom rozumí jednostranný akt autorizace k určitému jednání. Termín informovaný souhlas byl poprvé použit v soudním rozhodnutí Salgo v. Leland Stanford etc. Bd. Trustees v roce 1957 v USA. Informovaný souhlas obsahuje atributy, kterými jsou zejména jeho dobrovolnost, kompetence souhlasící osoby (pacienta) a konečně její náležité informování. Pacient musí být předem informován zejména o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích a rizicích, těmto informacím musí dostatečně porozumět. V etické teorii byl často alternativně k pouhé jednostranné autonomní autorizaci ze strany pacienta doporučován postup spočívající ve sdíleném rozhodování obou stran, v tzv. dohodě poučených (shared decision-making).