Principialismus je nejrozšířenější etickou teorií v současné bioetice a medicínské etice. Principialismus je etická teorie, která vychází z toho, že existují morální pravidla, které určují, jaký druh jednání je dovolený, zakázaný a přikázaný, tj. jaké jednání je morální. Morální principy jsou přitom obecnější než pravidla, jsou méně konkrétní v obsahu, proto ponechávají značný prostor pro posouzení v konkrétních případech a která poskytují podstatné vodítko pro vývoj podrobnějších pravidel a zásad. Podle principialismu platí, že pokud pravidlo jednání nebo jednání samotné respektuje charakteristiky principu, jednání je prima facie morálně správné.
Poprvé byl principialismus jako etický přístup využit v tzv. Belmontské zprávě (Belmont Report), dokumentu, který byl vypracován Národní komisí pro ochranu lidských subjektů v biomedicínském (National Commission for the Protection of Human Subjects of Biomedical and Behavioral Research) v roce 1978. Na základě této zprávy vznikla v roce 1979 více teoreticky zaměřená publikace Beauchampa a Childresse s názvem „Principles of Biomedical Ethics“, která se stala jedním z pilířů pro oblast bioetiky.
Belmontská zpráva obsahovala tři základní principy zaměřené na medicínský výzkum, Childress s Beauchampem rozšířili počet základních principů na čtyři. Toto pojetí v současné době v bioetice převládá, když zmiňované čtyři principy se staly určitou mantrou pro přístup současné výuky medicínské etiky i bioetiky. Jedná se o následující principy – princip respektu k autonomii, princip beneficence, princip nonmaleficence a princip spravedlnosti. Obsah těchto principů je rozebrán v dalších bodech.
