Sdílené rozhodování (shared decision-making) je termín, který použil jako první Jay Katz při své kritice vnímání informovaného souhlasu jako pouhého formální akceptace postupu. Podle Katze by měl být pacient více zahrnut do rozhodovacího procesu, v němž spolu s lékaři spolupracuje na rozhodnutí o volbě postupů a o plánech péče. Pro takový přístup je podstatný proces komunikace, trvajícího dialogu, který vede k sdílenému rozhodnutí. V tomto smyslu není možné chápat pravidlo informovaného souhlasu tak, že se zaměřuje na pouhé autorizační jednání pacienta a jeho formální platnost, ale musí zahrnout širší aspekty komunikačního procesu, jeho kontinuum, které směřuje k sblížení pacientových hodnot (cíle léčby) a lékařovy odbornosti (medicínská indikace). Sdílené rozhodování má zajistit nejen respekt k pacientově autonomii, ale i k jeho autenticky volenému životnímu plánu. Lékař je zde vnímán jako expertem na medicínu, který má odborné znalosti a nabízí informace jako jsou možnosti léčby, její alternativy, rizika a přínosy, zatímco pacient je expertem na svůj život – tj. rozhoduje o tom, jaké jsou jeho preference, cíle, hodnoty a přesvědčení. Sdílené rozhodování je klíčovou součástí péče zaměřené na pacienta.
