Svéprávnost je právním termínem, jedná se o způsobilost nabývat právním jednáním subjektivní práva a zavazovat se k subjektivním povinnostem. Svéprávná osoba je osobou svého práva, tj. sui generis. Právní svéprávnosti se nikdo nemůže vzdát, učiní-li tak, nepřihlíží se k tomu. Svéprávnost zahrnuje v sobě způsobilost k právnímu jednání i k jednání deliktnímu, tedy tzv. deliktní způsobilost. Podle intelektuální a volní vyspělosti člověka lze odlišit plnou, částečnou a omezenou svéprávnost. Současný český občanský zákoník stanoví, že svéprávnosti fyzická osoba nabývá v plném rozsahu zletilostí, tedy dovršením osmnáctého roku věku. Dříve lze plnou svéprávnost dosáhnout tzv. emancipací nebo uzavřením manželství, v obou případech musí nezletilý dosáhnout alespoň šestnáctého roku věku a vždy musí existovat soudní rozhodnutí. V medicínském právu a bioetice je velice důležité rozlišení svéprávnosti jako právního institutu od aktuální kompetence jako faktického stavu člověka, který může mít také právní důsledky. Osoba může být omezena ve svéprávnosti pouze rozhodnutím soudu.
