Zástupčí oprávnění se uděluje v situaci, kdy dospělý kompetentní pacient nebude v budoucnosti schopen o sobě rozhodovat – např. bude v bezvědomí, a nebude tedy schopen vyslovit souhlas s poskytováním zdravotní péče. Pro takové případy je potom nutné činit náhradní rozhodování za nekompetentního pacienta. Zástupčí oprávnění může mít formu smluvního zastoupení nebo zákonného zastoupení (zákon uděluje oprávnění určité specificky stanovené skupině osob). Osoba mající zástupčí oprávnění může udělit tzv. zástupný souhlas s poskytováním zdravotních služeb u pacienta. Zástupný souhlas je dáván i za nezletilou osobu, která není podle zákona způsobilá k udělení souhlasu s medicínským výkonem.
Při uvedených typech rozhodování za nezpůsobilou osobu přicházejí pro tvorbu rozhodnutí dva základní výchozí přístupy – zprostředkování hypotetické vůle pacienta na základě zástupného úsudku nebo zjištění jeho nejlepšího zájmu. Ačkoliv se oba přístupy částečně liší, leckdy dochází k jejich vzájemnému překrývání.
