Principialismus je nejrozšířenější etickou teorií v současné bioetice a medicínské etice. Principialismus je etická teorie, která vychází z toho, že existují morální pravidla, které určují, jaký druh jednání je dovolený, zakázaný a přikázaný, tj. jaké jednání je morální. Morální principy jsou přitom obecnější než pravidla, jsou méně konkrétní v obsahu, proto ponechávají značný prostor pro posouzení v konkrétních případech a která poskytují …
Jedenou ze základních povinností lékaře (zdravotníka) je starat se o svého pacienta a zlepšovat kvalitu jeho života. Tento princip je na rozdíl od nonmaleficence principem aktivním, tj. lékař musí jednat aktivním způsobem. Tento princip lze rozložit do tří základních obecných norem, které jsou následující: Člověk by měl zabraňovat zlu nebo utrpení Člověk by měl odstraňovat zlo nebo utrpení Člověk by …
Princip nonmaleficence (neubližování) v medicínské etice zavazuje lékaře (a zdravotníky obecně), aby druhým nepůsobili újmu. V tomto principu se odráží starodávná maxima Primum non nocere (primárně neškodit), která je odvozována již ze starověké hippokratovské tradice. Často je tento princip spojován s principem beneficence (prospěšnosti) a někteří autoři je považují za princip jediný. Také v Belmontské zprávě, kdy se poprvé užila teorie principialimus v bioetice, byla …
Termín autonomie vznikl z řeckých slov autos (sám) a nomos (zákon), tj. řídící se vlastními zákony. Svůj původ má v politické teorii, když se používal pro nezávislé městské státy tvořící vlastní zákony. V etice je autonomie často spojována s nezávislostí, sebeovládáním, sebekontrolou a možností sebeurčení dané osoby, tj. s možností činit nezávislá rozhodnutí v souladu s vlastními hodnotami a principy, …
Lidská důstojnost je dlouhodobě užívána jako přirozenoprávní koncept v etických i právních dokumentech. Minimálně od přijetí Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948 zaujímá pojem důstojnosti v lidsko-právní doktríně podstatné místo a promítá se významně i do pozitivní úpravy ústavního a medicínského práva. Podobně zásadní roli hraje i v současné bioetice. Často bývá tento pojem vnímán jako možné vodítko při hledání …
Princip spravedlnosti má odstranit nerovnosti v přístupu ke zdravotní péči a řeší i otázky, jak nakládat s přístupem k některým zdrojům v medicíně, které jsou drahé a nedostatkové (alokace vzácných zdrojů). Pojem spravedlnosti byl v dějinách rozpracován řadou filosofů v dějinách, často je přitom odkazováno na Aristotelovo rozpracování tohoto pojmu. Spravedlnost zahrnuje několik přístupů, které mají odlišné označení – jednak distributivní spravedlnost, jednak retributivní spravedlnosti, jednak …
Poslední rovinou pro odvození bioetických principů je rovina osobního vztahu mezi mnou a tím druhým, rovina rozpracovaná zejména kontinentální filosofií zaměřenou na fenomenologicko-hermeneutickou tradici. Odráží se v ní hermeneutická etika. Také se zaměřuje na rovinu péče o druhého, která je v bioetice silně reprezentovaná tzv. „etikou péče“ (ethics of care). Z této roviny lze vyvodit princip důvěry či důvěrnosti, princip, který odráží blízkou …
Informovaný souhlas je jedním ze základních právních i etických institutů upravující vztah lékaře a pacienta. Jakýkoliv medicínský výkon prováděný na pacientovi, který není omezen ve svéprávnosti a je způsobilý k právnímu jednání, je možné provést pouze za podmínky, že k němu dotčená osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas. Souhlasem se přitom rozumí jednostranný akt autorizace k určitému jednání. Termín informovaný souhlas …
Svéprávnost je právním termínem, jedná se o způsobilost nabývat právním jednáním subjektivní práva a zavazovat se k subjektivním povinnostem. Svéprávná osoba je osobou svého práva, tj. sui generis. Právní svéprávnosti se nikdo nemůže vzdát, učiní-li tak, nepřihlíží se k tomu. Svéprávnost zahrnuje v sobě způsobilost k právnímu jednání i k jednání deliktnímu, tedy tzv. deliktní způsobilost. Podle intelektuální a volní vyspělosti …
Sdílené rozhodování (shared decision-making) je termín, který použil jako první Jay Katz při své kritice vnímání informovaného souhlasu jako pouhého formální akceptace postupu. Podle Katze by měl být pacient více zahrnut do rozhodovacího procesu, v němž spolu s lékaři spolupracuje na rozhodnutí o volbě postupů a o plánech péče. Pro takový přístup je podstatný proces komunikace, trvajícího dialogu, který vede k sdílenému rozhodnutí. …
Jedná se o termín odvozený z latinského výrazu competens, jehož význam značí být mocen, schopen něčeho, hodit se, stačit k něčemu. Kompetence je vždy kompetencí ke splnění určitého úkolu, schopností k něčemu konkrétnímu. V případě medicínské etiky a práva se pak jedná o kompetenci k učinění rozhodnutí o dalším medicínském postupu a udělení tzv. informovaného souhlasu. Pro takové rozhodnutí jsou …
Lékařské tajemství je jednou z nejstarších povinností lékaře a i zdravotníka. Je výslovně uvedeno v Hippokratově přísaze a objevuje se ve všech významných historických etických kodexech. V současné době zavazuje lékaře i jiné zdravotnické pracovníky, když jim ukládá povinnost zachovat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb. Povinná mlčenlivost může být v některých situacích ze zákona prolomena, …
Český termín dříve vyslovené přání je převeden z anglického termínu „previously expressed wishes“ užitém v Úmluvě o lidských právech a biomedicíně. V širším kontextu by bylo lepší užívání pojmu dříve vyjádřené pokyny, či dříve vyjádřená vůle. Jedná se o pokyn pacienta ohledně lékařského zákroku, pokud pacient v době zákroku již není ve stavu, kdy může takový pokyn vyjádřit sám. V angloamerickém prostředí se …
Zástupčí oprávnění se uděluje v situaci, kdy dospělý kompetentní pacient nebude v budoucnosti schopen o sobě rozhodovat – např. bude v bezvědomí, a nebude tedy schopen vyslovit souhlas s poskytováním zdravotní péče. Pro takové případy je potom nutné činit náhradní rozhodování za nekompetentního pacienta. Zástupčí oprávnění může mít formu smluvního zastoupení nebo zákonného zastoupení (zákon uděluje oprávnění určité specificky stanovené skupině …
Stanovení cíle léčby je klíčovým bodem pro nastavení procesu rozhodování o poskytování zdravotních služeb, který se odvíjí od individuálního léčebného plánu. U kompetentního pacientan je to právě on, kdo je schopen s pomocí lékaře / medicínského týmu, případně za pomoci rodinných příslušníků, určit cíl své léčby. Základní roli zde hraje vůle pacienta, jeho přání a preference, neboť je to právě on, …
Pojem medicínská indikace označují medicínský důvod použití určitého diagnostického nebo léčebného postupu. Medicínská indikace je často chápána jako v medicíně platný důvod pro použití určité medikace, výkonu atd. Toto úzké pojetí ovšem opomíjí, že se jedná o pojem zahrnující jak medicínská kritéria, tak preference pacienta. Proto o indikaci určitého zdravotnického výkonu pro pacienta nemůžeme hovořit obecně, ale vždy až ve …
